Znalosti manGowebu
Část 1 · Než začneš

Obsahově orientovaný redesign

Redesign má přinést zlepšení v dosažení cílů webu, ne jen přebarvit web.


Po dvou třech letech se web okouká. Přijdou stížnosti na vzhled, někdo začne řešit homepage, tým překreslí pár nejviditelnějších stránek a hluboko ve struktuře zůstanou stejné potíže jako předtím.

Návštěvník pořád nenajde cenu, formulář má příliš kroků, starý článek říká něco jiného než obchodník a důležitá stránka visí pod divnou URL. Nový web pak vypadá pěkně, ale funguje stejně špatně. Někdy hůř, protože se zároveň rozbijí URL adresy, měření a návyky lidí.

Redesign dává smysl až ve chvíli, kdy zlepší úkoly, které lidé na webu potřebují dokončit. Je to řízená změna obsahu, struktury, prezentace a často i URL.

Slova se tu snadno pletou. Redesign v užším smyslu mění obsah a jeho prezentaci: co na webu je, jak je to napsané a jak to vypadá. Migrace mění URL nebo hosting: stránky dostanou nové adresy nebo se přestěhují jinam. Rebrand mění značku: logo, barvy, tón. Replatforming mění technologii pod tím: CMS, framework nebo způsob renderování.

Co vlastně dobrý redesign mění

Když přelakování nestačí, co tedy pomáhá? Změna, která řeší úkoly návštěvníků a do struktury webu, ne jen k hezčím tlačítkům.

V případových studiích se opakuje stejný vzorec. HubSpot neřešil jen novou grafiku, ale konsolidoval konverzní toky a zkrátil cestu z homepage do produktu - přepracovaný „Get Started" flow zdvojnásobil konverzní poměr. Impulse Creative spojila redesign webu s obsahovou strategií: za půl roku více než zdvojnásobila návštěvnost a zvýšila konverze o 39 procent. A největší „redesign" ve veřejné správě, konsolidace webů do GOV.UK, nebyl facelift. Byla to změna struktury, vlastnictví a provozu, která podle uváděných odhadů ušetřila desítky milionů liber ročně.

To neznamená, že vizuální redesign je špatně. Zastaralá značka, nepřístupné UI nebo nedůvěryhodný vzhled jsou dobré důvody ke změně. Jen ny neměly být jediné. Vzhled se může měnit zároveň se strukturou, pokud vychází z jasného rozhodnutí, co má člověk na webu udělat rychleji a s menším třením. Vzhled totiž není první vrstva, ale poslední vrstva struktury: nový nátěr na křivé zdi vydrží jen do chvíle, než na něj přijde reálný obsah.

Není to jednorázová akce každé tři roky?

„Web se má předělat každé dva tři roky" je rozšířené přesvědčení, slyšel jsem ho mockrát. Přijde nový marketingový manažer a už se redesignuje. Často ne proto, že se změnily úkoly uživatelů nebo byznysu, ale protože „už je to nuda".

Velký redesign je sám o sobě podezřelý koncept. Předělává moc věcí najednou, takže po spuštění hůř poznáte, co pomohlo a co něco rozbilo. Protilék je jednoduchý: rozvíjet web průběžně a v menších krocích.

GOV.UK to má jako osmý designový princip: „Iteruj. Pak iteruj znovu." Místo velké jednorázové předělávky malé kroky, MVP, alfa→beta→živá verze, přidávat, co funguje, a mazat, co ne. Drastické změny UI navíc matou uživatele, zvlášť ve stresu. Dobrý design není o tom vypadat nověji. Je o tom fungovat lépe.

Aby se redesign nemusel opakovat každé tři roky, musí na něj navázat průběžná správa. Ideální cíl je prostý: tenhle velký redesign je poslední, protože dál už se web mění průběžně.

Mapa přesměrování

Pokud měníte URL, výstupem redesignu musí být tabulka „stará URL → nová URL". Vypadá to jako implementační drobnost, kterou vyřeší vývojář při nasazení. Ale není.

Mapa přesměrování je obsahové rozhodnutí. Říká, kam má vést stará stránka, když byla sloučena, přepsána nebo odstraněna. Bez ní se migrace mění v hádání a po spuštění přichází známý scénář: staré adresy vrací 404, vedou na nesouvisející stránku nebo končí hromadně na homepage.

Právě tady se často rozhodne, jestli redesign organickou návštěvnost jen rozkolísá, nebo ji zbytečně poškodí. Rozdíl nebývá v hezké nové šabloně, ale v přípravě starých a nových adres.

Dvě pravidla:

  1. Trvalé přesměrování dělejte na serveru, typicky jako HTTP 301 nebo 308. Google umí zpracovat víc druhů redirectů, ale pro přesun URL doporučuje permanentní server-side redirect. JavaScript berte jako nouzovou variantu, ne běžný migrační nástroj. Základ HTTP a status kódů je v kapitole jak web technicky funguje, pokud vám tahle slova nic neříkají.
  2. Cíl musí odpovídat starému obsahu. Nepřesměrovávejte spoustu starých URL na jeden nesouvisející cíl, třeba homepage. Takové přesměrování mate uživatele a Google ho může vyhodnotit jako soft 404. Stará stránka o ceně produktu má vést na novou stránku o ceně produktu, ne na rozcestník. Výjimka je skutečná konsolidace: když několik starých stránek sloučíte do jedné nové, společný cíl dává smysl.

Redirecty se nedělají na týden. U změny domény je držte aspoň 180 dní; obecná dokumentace k přesunu webu doporučuje držet je co nejdéle, zpravidla aspoň rok. Když na staré adresy pořád chodí provoz, držte je déle.

Po spuštění mapu znovu projděte. Staré URL mají vést přímo na nový cíl, ne přes dlouhý řetěz mezikroků. Nové cíle mají vracet funkční stránku, ne 404, noindex nebo dočasnou stránku z migrace.

Není to zbytečné pro malý web?

Ne, jen je to menší.

U webu s deseti stránkami může být mapa přesměrování krátká tabulka ve spreadsheetu. U pětistránkové vizitky možná zjistíte, že se URL nemění vůbec. To je v pořádku. Pointa není tabulka sama o sobě, ale vědomé rozhodnutí, jestli staré adresy zůstanou, kam povedou a podle čeho po spuštění poznáte, že se nic podstatného nerozbilo.

Praktický checklist

Tři typické chyby

Číst plnou verzi ve wiki →

6 / 26