Informační architektura, taxonomie a navigace

Klient často začne otázkou: co dáme do hlavního menu? Jenže menu je až poslední viditelná vrstva. Když není jasné, podle čeho je obsah uspořádaný, můžete položky v navigaci přejmenovávat pořád dokola a uživatel se stejně ztratí.

Logika, která pod menu leží, se jmenuje informační architektura. Abby Covert ji definuje jako „způsob, jakým uspořádáme části něčeho, aby to dávalo smysl jako celek". Navigace je jen jeden její projev. Stejná logika se propisuje do URL, breadcrumbu, souvisejících odkazů, filtrů i vyhledávání.

Z toho plyne pořadí práce. Navigaci nejde navrhnout jako první. Je to výstup, ne vstup. Vstupem je mapování stránek na potřeby uživatelů z discovery a top tasks z webu jako produktu, tedy několik úloh, kvůli kterým lidé na web skutečně chodí. Z nich se skládá strom obsahu.

Strom se staví na úlohách, ne na organigramu

Nejčastější chyba IA má jméno. Steven Sinofsky jí říká „shipping the org chart": co firma dá na web, je vedlejší produkt její vnitřní struktury. Web rozdělený podle oddělení je zveřejněný organigram.

Uživatel se ale o vaši vnitřní strukturu nezajímá. Přišel splnit úlohu, která často prochází napříč třemi odděleními najednou. Když mu ukážete jen oddělení, nutíte ho hádat, kdo u vás jeho problém „vlastní".

GOV.UK na to narazila ve velkém. Původně předpokládala, že potřebuje oddělené taxonomie pro různá publika a typy obsahu: zvlášť veřejnost, zvlášť odborníci, zvlášť státní správa. Výsledek popsali jako „patchy and inflexible". Fragmentace znamenala spoustu nekonzistencí v obsahu. Přešli proto na jedinou sjednocenou taxonomii napříč celou doménou, postavenou na jazyce a mentálním modelu uživatele - prostě si vybíráte jakou životní situaci řešíte, kdo jí má na starost vědět nemusíte.

To je dobrá připomínka pro menší weby. „Každé publikum má svoje, dejme každému vlastní vstupní stránku" zní jako dobrý nápad a pečování o různé cílové skupiny. Často tím ale vznikne víc míst, která musíte držet aktuální a konzistentní. Někdy to smysl dává, ale v dlouhodobém horizontu to má svojí cenu. Pokud se obsah dá udržet v jednom stromu, minimalizujete riziko, že při příští aktualizaci něco vynecháte.

Card sort generuje, tree test ověřuje

„My víme, jak to lidi na našem webu hledají" je domněnka, nejsou to data. IA postavená od stolu je strom poskládaný podle toho, jak věcem rozumíte vy, ne podle toho, jak je hledá někdo zvenčí. Naštěstí jsou dvě jednoduché metody, které nám s tím můžou pomoct.

Card sorting strukturu generuje. Dáte lidem do ruky karty s obsahem a necháte je roztřídit do skupin, které jim dávají smysl. Z toho vyleze mentální model uživatelů: co podle nich patří k sobě a jak by to pojmenovali. To je vstup do stromu na začátku.

Tree testing strukturu ověřuje. Vezmete navržený strom obsahu, bez grafiky a vizuálu, a zadáte úkol: „kde byste hledali tohle?" Měříte dohledatelnost, tedy jestli lidé obsah ve stromě skutečně najdou. Tree test ukáže, jestli jsme ten strom obsahu udělali dobře.

Card sorting navazuje na ten jazyk, o kterém jsem mluvil na začátku. Teď zkoumáme jazyk zákazníků našich zákazníků. Často ho nezná ani jejich tým, který nám web zadává. Cart sorting se dá dělat složitě, ale i velmi jednoduše: dvacet karet, pár lidí, jedno odpoledne a hned víte víc.

Extrémní případ je znovu GOV.UK. Jejich nová navigace prošla šesti koly testů použitelnosti s reálnými uživateli, od ředitelů základních škol po školní radní, v pozdějších kolech i s lidmi s dyslexií, ADHD a autismem. Stará navigace měla slepé uličky a smyčky odkazů: člověk klikal, ale k odpovědi se nedostal. V jednom kole proti sobě postavili accordion a anchor-linky, dali lidem stejné úkoly v náhodném pořadí a sledovali, co funguje líp. To jsou věci, které se od stolu hádají špatně.

Hierarchie, facety a tagy nejsou totéž

V řeči o taxonomii se často smíchají věci, které dělají každá něco jiného.

Hierarchická taxonomie je strom. Jedno místo pro každou věc, jasné nadřazené a podřazené kategorie.

Faceted taxonomy jsou nezávislé osy, třeba cena, barva nebo značka, které se kombinují za běhu při filtrování. Samotné facety jsou nezávislé; hodnoty uvnitř jedné facety musí mít jasná pravidla, aby se nepřekrývaly náhodně.

Polyhierarchie znamená, že jeden obsah patří do víc kategorií zároveň. A tag není totéž co klasifikace: tag označuje téma uvnitř textu, klasifikace zařazuje obsah jako celek. Když tohle rozlišení smícháme, vznikne nekontrolované tagování, kterému nerozumí lidé ani stroje (ostatně se někdy mrkněte na to, kolik tagů vznikne v průměrném obsahovém webu, když nový tag může vytvořit kdokoli z redakce).

Víc filtrů není lepší, je to past pro crawler

Polyhierarchie a facety vypadají jako super věc. Dejme všemu víc kategorií, přidejme filtry a ať si každý najde cestu po svém. Tahle volnost má ale technickou cenu.

Systém s patnácti filtry po osmi hodnotách umí vygenerovat biliony kombinací URL. Drtivá většina z nich bude téměř duplicitní nebo prázdná. Pokud je necháte volně procházet, crawler spotřebuje čas na odpadní kombinace a hodnotné stránky může objevit pozdě nebo vůbec.

Facety proto potřebují pravidla pro crawler: canonical, noindex, robots a odkazy, které crawler nenásleduje. Která stránka má být indexovatelná a jak se to technicky ošetří, řeší SEO. IA tady nekončí u menu. Rozhoduje i o tom, jaký web vůbec uvidí vyhledávač.

URL je adresa v IA, ne řetězec znaků

URL není kosmetika, kterou dořeší vývojář při nasazení. Dobrá URL používá slova v jazyce publika, ne /item?id=1234 ani /page2. Slova odděluje pomlčkou a tam, kde to dává smysl, odráží hierarchii obsahu.

Neznamená to, že každá URL musí otrocky kopírovat celý strom obsahu. Technologie i vyhledávání se mění a příliš hluboká URL může být spíš přítěž. Berte ji jako adresu v informační architektuře: má člověku i stroji napovědět, kde je, ale nemá se stát svěrací kazajkou. Zároveň dlouhodobě ztrácí význam, postupně prohlížeče i web ukazují celou URL méně a méně.

Přesto se vyplatí mít v URL pořádek, ušetříme si spoustu práce při budoucích změnách, cachování, atd.

Breadcrumb: kde jsem a co je nade mnou

Velká část lidí na web nepřijde přes úvodní stránku. Přijde rovnou z vyhledávání na stránku někde hlouběji ve struktuře, bez kontextu, kde ta stránka vlastně je.

GOV.UK proto po výzkumu zavedla konzistentní breadcrumb napříč všemi stránkami. Vyšlo jim, že lidé potřebují vědět „kde jsem a co je nade mnou". Breadcrumb není kopie hlavního menu, tam to může být poskládáno jinak. Spíš patří mezi navigační i přístupnostní prvky, protože pomáhá i lidem, kteří se ve složitější struktuře hůř orientují.

Vícejazyčná IA

Vícejazyčný web svádí k tomu zrcadlit strukturu jedna ku jedné a jen přeložit popisky. Jenže jazyk taxonomie by měl odrážet mentální model daného trhu. Ten se může členit jinak, ne jen jmenovat jinak.

Někde tedy dává smysl strukturu lokalizovat, ne překládat. Jedna správná odpověď tu není. Držte se pravidla, že taxonomie mluví jazykem uživatele, ať to na daném trhu znamená cokoliv.

Není to zbytečné pro malý web?

„Card sort, tree test, taxonomie, to je aparát pro GOV.UK, my máme dvacet stránek." Na první pohled ano. Ale card sort na dvacet karet je práce na 2-3 hodiny, ne na 6 týdnů. A výsledky bývají zajímavé právě proto, že malý web mívá svoje uspořádání dlouho schované v hlavách pár lidí. A otázka „podle čeho lidi tenhle obsah hledají a jak to mám pojmenovat?" platí pro dvacet stránek stejně jako pro dva tisíce.

Praktický checklist

• Strom obsahu vychází z úloh z discovery, ne z oddělení.
• Navigace vzniká až po mapě obsahu, ne před ní.
• Strukturu pomohl vytvořit card sort a ověřil tree test, ne jen interní domněnka.
• Taxonomie je co nejvíc sjednocená napříč publiky; výjimky mají jasný důvod a vlastníka.
• Strom je mělký, ideálně kolem tří až čtyř úrovní.
• Tagy a názvosloví mají pravidla oddělená od klasifikace obsahu.
• Facety mají crawl kontroly (canonical, noindex, robots), ne volné generování URL.
• URL, breadcrumb a související odkazy odpovídají stejné logice IA.

Tři typické chyby

• Navigace navržená bez obsahu. Menu se ladí naslepo, protože chybí strom postavený na reálných úlohách a ověřený na reálném obsahu.
• Taxonomie podle publika místo podle úloh. Každá cílovka dostane vlastní vstup, ale tým pak udržuje několik verzí téže logiky a nekonzistence se násobí.
• Nekontrolované facety a polyhierarchie. Víc kategorií vypadá jako pořádek, ale bez pravidel vzniknou duplicitní URL, slabá dohledatelnost a zbytečná práce pro crawler.